Jak často se omlouváte?

Prohlédněte si odchozí e-maily. Nacházíte také podobné skvosty?

Předem se omlouvám za nevyžádaný email...
Omluvte prosím zpožděnou odpověď...
Budu se muset omluvit z...
Omlouvám se, že Vám píši až teď...

„Ale vždyť je to slušnost...“

Opravdu? Kdysi jsem to psal neustále. Téměř do každého e-mailu se dá vmáčknout omluva. Vždy lze odpovědět rychleji, pochopit důsledněji diskutované téma nebo dosáhnout lepšího výsledku. Asi to bude slušnost, že? Nebo jen zlozvyk převzatý z „offline“ etikety?

Napadlo vás někdy, jestli to nepřeháníte? Co když přílišným omlouváním nastavujete standard? Snižujete hodnotu vlastní práce i omluvy? Co když opravdová omluva zůstane nepovšimnuta, schována mezi běžnými omluvami?

Dobří řečníci se straní slovní vaty. Ta je vnímána buď jako zbytečnost nebo zlozvyk. Co když jsou některé omluvy pouhou frází a zbytečně vás srazí tam, kde naopak potřebujete vyzdvihnout? Zkuste si zahrát hru, jak jinak vyjádřit to, co vyjádřit chcete. Bez omílaných frází.

Buďte slušní i nadále. Dělejte vše pro to, abyste se omlouvat nemuseli. A omluvu si šetřete pro správnou chvíli.

Omlouváte se pro sebe nebo pro druhého?

Až příště rozepíšete další omluvu, zamyslete se, k čemu vůbec je. Jestli je to omluva pro adresáta nebo vaše špatné svědomí. Adresát totiž často nemusí mít pocit, že byste se měli omluvit. Pak se může stát, že takový pocit vytvoříte vaší omluvou. Proč byste tvořili dluh tam, kde není?

Omlouvejte se upřímně. Když druhá strana omluvu očekává a vy cítíte vinu, pak teprve je omluva na místě.


Píše pro vás Jaromír Dvořáček
(Facebook|Twitter|g+|hearth|blog)

Nastartujte také!