Vaše otázky, moje odpovědi: Co vás zajímá z personalistiky?

Diskusi jsem začal dotazem na Facebooku: „Co vás trápí při hledání práce?“

Andrea: Jak moc je pro Vás jakožto pro personalistu důležité, aby uchazeč o práci měl v životopise svoji fotografii? Ovlivní to výběr, nebo na tom nezáleží?

Záleží, jaká je to fotka. Když vidíte lidskou tvář, ovlivní vás to (více či méně, ať chcete nebo ne). Takže je pro vás mnohdy výhodné fotku do životopisu dát.

Nicméně to má pár háčků - často jsou fotky na životopisech nepovedené, nesoudně zvolené nebo člověk je na fotce jednoduše unavený, vystresovaný... a pak se i tyto pocity mohou přenášet. Pokud tedy máte hezkou fotku, která působí dobrým dojmem a přitom je stále dostatečně formální, použijte ji.

Jakub: Slyšel jsem, že v motivačním dopise není dobré opakovat informace ze životopisu, jenže jak tedy zaměstnavateli zdůraznit, že v té a té práci jsem dělal to a to a naučil se to a ono?

Co si prosím představujete pod motivačním dopisem? Abychom věděli, že se bavíme o tom samém :)

Jakub: Tak dle teorie by to měla být má motivace proč tu práci chci a co mohu zaměstnavateli nabídnout. Pominu, že realita je mnohdy jiná. Tedy měl bych se v dopise prodat. Ale problém je právě vyvarovat se opakování životopisu.

Ve chvíli, kdy přece píšete, proč chcete pro někoho pracovat, tak se z principu neopakuje to, co máte v životopise. Vidíte to jinak?

Jakub: Tedy v motivačním dopise spíše rozvinout to co uvedu v životopise, aby zaměstnavatel pochopil, že jsem pro něj naprosto nepostradatelný, přitom však prostě neopakovat fakta, ale zdůraznit co umím.

Přesně. A úplně nejlépe tak, že hodnotu pro zaměstnavatele nenapíšete, ale z vašeho textu vyplyne. Tak to totiž dělají dobří obchodníci - co si „klient“ vymyslí, tomu snadno uvěří.

Andrea: Co PŘESNĚ personalisté v motivačním dopise hledají? Co je pro Vás podstatné? Zkušenosti, formální stránka motivačního dopisu (např. zda rovnou vyloučíte dopisy, ve kterých se vyskytují gramatické chyby apod.), či něco jiného? Chápu, že se nedá generalizovat, ale můžete mě alespoň navést?

Gramatické chyby jsou častým důvodem k vyřazení. Málokdo bude chtít asistentku nebo obchodnici, která píše s chybami. Dělala by ostudu před obchodními partnery a klienty. Tento filtr se také používá, pokud se ozvou desítky a více uchazečů - je totiž snadný a rychlý. Pokud tedy personalista gramatické chyby vidí, ani to není zaručeno :) formální stránka tedy hraje stejně důležitou roli, jako obsahová. Ta však mnohdy chybí také... běžné motivační dopisy jsou zcela stejně vyprázdněné jako inzeráty firem. Většina lidí na obou stranách hraje tu samou hru.

Záleží také, který člověk na to kouká. Napadají mne následující varianty:

Tak jako tak, každý člověk je trochu jiný a má jiné motivace. Naznačil jsem pouze běžná schémata, která u výběrového řízení potkáte.

Vyplývá vám z mého nastínění více? Upřesníte svůj dotaz nebo zůstává?

Andrea: Je možné dopředu odhadnout, který z těchto typů lidí bude motivační dopis číst? Zda se dá očekávat, že v případě zaslání motivačního dopisu např. do supermarketu jej bude číst manager nebo je nemožné to dopředu odhadnout?

Ano, často poměrně snadno. Pokud je člověk jmenovitě uveden v inzerátu, má často i uvedenou pozici (nebo si ji můžete nalézt na webu). Je to o tom, jak se naučíte vyhledávat a zpracovávat informace. Pokud je e-mail nějaké info@firma.cz, tak u malé firmy to jde obvykle na majitele, u větší firmy je už spíše nějaké hr@firma.cz apod. Pokud je uvedeno telefonní číslo, člověk se vám často představí. A ve chvíli, kdy s ním již mluvíte, máte možnost z něj motivace vypovídat (ve stylu „Co je pro vás důležité?“).

Jakub: Uvádím do životopisu i zájmy, nicméně nevím, zda to vůbec někoho zajímá. Posuzují personalisté uchazeče i podle takovýchto kritérií?

Nezajímá, pokud se hlásíte na administrativní pozici a v zájmech je jízda na kole a čtení. Zajímá, pokud už tam máte uvedeno něco, co aspoň částečně je pro zaměstnavatele využitelné (například organizační schopnosti při vedení různých zájmových sdružení, profesně blízké aktivity jako třeba navštěvování ToastMasters nebo třeba i ta jízda na kole, pokud budete rozvážet pizzu). Takže záleží na zajímavosti a blízkosti zájmů vůči dané pracovní pozici.

Jakub: Když se personalista ptá na mnou očekávanou odměnu za práci. Jak odpovědět, abych nepůsobil jako že se podceňuji, nebo naopak přeceňuji?

Odpovědí existuje tolik, kolik je lidí, se kterými jednáte. To vám moc nepomůže, vím. Jen je potřeba si uvědomit, že na každého člověka platí něco trochu jiného, jiný postup (má jiné předsudky, kontext, vzdělání i zkušenosti) a dobrý obchodník právě pracuje s lidmi podle toho, s kým zrovna jedná. Nicméně naceňování má z pohledu obchodu určité parametry dané selským rozumem:

Pokud si přejete, můžeme se pobavit o mzdách konkrétněji. Jak naceňujete svůj přínos zaměstnavateli teď?

Jakub: Naceňuji to dle hodinové sazby, cca. 100 Kč v mém případě, kdy se ucházím o určitý typ místa. Tuto částku jsem si stanovil dle toho, jak jsou hodnoceny práce s menší odpovědností a menší nutností vlastního přínosu do práce a zase naopak dle hodnocení "odbornějších" prací. Dolní limit mám taktéž, mám jej vypočtený dle měsíčních nákladů na "provoz" svůj a své přítelkyně. Jen jsem si právě nebyl jist jak na to, abych hned nepřestřelil či nepodstřelil.

100 Kč za hodinu může být adekvátní částka. Napadají mne tři dotazy:

Jakub: Hrubého. Jedná se většinou o pozice, kde je třeba rozšířených právních znalostí. Jedná se o práci, kterou nelze vykonávat jen se střední školou a je třeba do práce přinášet mnoho vlastní tvůrčí práce. Avšak doposud nejsem absolventem VŠ, jsem tak na půli cesty. Právě jde o to, že jsem na poli uchazečů nováček. Dříve jsem dlouho pracoval jako dobrovolník.

Rozumím. A kontakty z dobrovolnictví využíváte? Posbíral jste doporučení (třeba na LinkedIn profil), kontakty do komerční sféry (úspěšné neziskovky jich mají hodně)... můžete mít situaci snazší než ostatní studenti a absolventi. Máte potenciál získat přímý přístup do firem, a to i do takových, které ještě neví, že vás potřebují.

Jakub: No kontakty nemám. Jednalo se o anonymní kontakt. Ale abych Vám pravdu řekl, nenapadlo mě doporučení využít. Bral jsem to jako pomoc společnosti. Nicméně se tuto svou zkušenost snažím prodat jako praxi, což je v právničině věc ceněná. Ale ty kontakty do komerční sféry se pokusím zjistit. Ta neziskovka, ve které jsem pracoval, má poněkud komplikovanější strukturu. Děkuji za tipy, nenapadlo mě se na věc dívat tímto pohledem.

Výborně, i když z toho nebude více než na papíře napsaná reference, je dobré vždy vytěžit co nejvíce z uplynulých zkušeností. Až z toho uděláte samozřejmost, bude to jedna z vašich nejlepších investicí v životě. Jak tedy probíhají vaše komerční pohovory? V čem vidíte problémy?

Jakub: No zejména je to cizí jazyk, ale na tom pracuju. Jinak nemám problém, studium práv a praxe dá člověku určité schopnosti komunikace s lidmi, včetně schopnosti vytušit jaká odpověď je žádána. Spíš vidím problém v tom, že někteří zaměstnavatelé buďto mají přehnané požadavky (cizí jazyk dnes i pro uklízečku???), nebo naopak požadavky mají přiměřené, ale pak odpověď mnohdy zní, že profesní profil neodpovídá požadavkům, i když dle mého názoru splňuji vše co zaměstnavatel žádá.

Jak píšete, velmi časté. Mohu potvrdit. Firmy často jen kopírují požadavky a znění inzerátů, protože „to tak dělají všichni“. Nikdo přece nechce zůstávat pozadu, když i konkurence hledá uklízečku, která bude umět anglicky. Spousta věcí se stává standardem, i když často úsměvným.

Naznačujete, že umíte jednat s lidmi. Pak by pro vás neměl být problém „vykecat“ se z požadavků, které opravdu relevantní nejsou a následně správně „prodat“ to, co relevantní je (a v požadavcích zahrnuto není). I takový je obchod.

Co děláte, když obdržíte odpověď, že něco neodpovídá?

PS: Dle mého názoru, dobrý kecálek dá odpověď, která je žádána. Dobrý obchodník dá odpověď, která je užitečná, i když třeba žádána není. Buďte svůj, tím zvýšíte svoji hodnotu. A pak se ji naučte prodávat.

Jakub: No pokud mi přijde taková odpověď, tak se s tím smířím a jdu dál. Měl bych i na odmítavou odpověď reagovat?

Odpovím opět jako obchodník. Námitka je začátek jednání, nikoli konec. Tušíte, proč?

Jakub: Ano, dobrý obchodník se s námitkou vypořádá a dokáže tím zdůraznit výhody nabízeného.

Ano, především už jste druhé straně aspoň stál za odpověď. Což už je více než když ani ta nedojde. A co tedy uděláte vy v diskutovaném případě?

Jakub: No nedělal jsem nic. Vůbec mě nenapadlo se na věc dívat jako na obchod. :)

No vida. Téma jsem zkoušel popsat v článku „Proč je přijímací pohovor obchodní jednání?“ nebo v navazujícím článku o obchodním přístupu.

Terezie: Jaká je cca ideální délka textu motivačního dopisu. Dobře rozmyšlený a strukturovaný text je jasný. Jde mi spíše o to, aby si personalista "otráveně nehvízdl" už při pohledu na délku textu.

To je těžké, to samé si říkám při obchodních nabídkách. Píši spíše delší texty a sám si rád počtu (pokud je to obsahově hodnotné a ne jen plané povídání). Například při obchodu, když přepísknu oslovení e-mailem, tak to napravuji telefonicky (a to velmi často). Prostě ne vždy se mi podaří sehnat dostatek informací o příjemci, abych ideálně zacílil e-mail. Dost mi pomáhá kombinace krátkých e-mailů s odkazy na další podrobnosti na webu pro náruživější čtenáře.

Jak u „motivačních e-mailů“? Zkuste to napsat tak, aby to bavilo číst kohokoli, komu to dáte přečíst. Když toho docílíte, tak vám hodně věcí projde. Pokud neumíte napsat chytlavý příběh, zkuste spíše používat silné argumenty ve dvou, maximálně třech krátkých odstavcích.

Jak dlouhé texty máte nyní?

Terezie: Chápu. Jak jste psal výše, záleží i hodně na tom, kdo to bude číst (jeho zájmy). Pět odstavců, přičemž první je jen jedna úvodní věta. Celkem tedy půl stránky formátu A4. Snažím se, aby se mi text se všemi náležitostmi vešel jen na jednu stranu A4.

To už je dost, zkuste zkrátit. Ne obsahově, jen formou. Jistě to půjde upravit do stručnější, přesto stále čtivé podoby.

Eva: Když mám jisté zdravotní problémy, které ovlivňují výkon pouze u některých profesí. Měla bych o tom budoucího zaměstnavatele informovat v životopise nebo motivačním dopise? Nebo by se tyto informace měl dozvědět až při osobním setkání?

Vžijte se do pozice zaměstnavatele. Chtěla byste se to dozvědět co nejdříve, abyste se necítila podvedena. A budete chtít vědět, že to neohrozí váš výkon. A pokud ano, s čím je třeba počítat a čím to můžete vynahradit. Samozřejmě to, co vám může připadat jako problém, nemusí zaměstnavatel vůbec řešit. A obráceně. Poctivý podnikatel také jistě ocení upřímnost, i když vás třeba nepozve na pohovor.

Nevzdávejte to. Jakýkoli limit je vaší nevýhodou, kterou potřebujete něčím přebít. Každý máme nějaké slabosti a limity. Ve výsledku je důležité, jak pracujeme s těmi silnými stránkami. Navrhuji nic netajit, prozradit vše hned v motivačním dopise - zároveň se však správně odprezentovat tak, aby zaměstnavateli bylo jasné, že je výhodné vás přijmout. Protože se stále pouštíte do konkurenčního boje. Měla byste mít o to větší motivaci pracovat než člověk zdravý, pokud je to pro vás fyzicky možné. I to se dá hezky odprezentovat.




Andreo, Jakube, Terezie a Evo, děkuji za příjemnou diskusi ve skupině „BRIGÁDY PRÁCE OLOMOUC“.

Přidejte se také! Na další dotazy rádi odpovíme na facebookové stránce Nastartujte.


Píše pro vás Jaromír Dvořáček
(Facebook|Twitter|g+|hearth|blog)

Nastartujte také!